Také vás fascinují severské detektivky plné mrazivé obscénní krutosti tak nasáklé krví, které se musí zavírat opatrně, jinak by vás potřísnily krví? A čím to, že nás tak přitahují? Ty dobré mají hluboký psychologický přesah, tak jako severský mýtus SEDNY, bohyně tvoření s potenciálem ničení.
Již samotný příběh objevení Sedny z astronomického pohledu byl velmi neobvyklý a přitahoval celý svět. Je velmi ohromující, jaké jsem našla vzájemné souvislosti mezi objevením planetky, výběrem jména astronomy a jejím jménem, mytologickým příběhem a vzkazem lidstvu. V tomto příspěvku naleznete astronomický i mytologický příběh s jeho psychologickým pozadím. Rozbor mýtu a odhalení kolektivního nevědomého tématu SEDNY v čase. Pohlédla jsem také na horoskop objevení Sedny a naleznete zde astrologické významy Sedny ve znamení Berana, Býka a Blíženců. Na závěr přidávám praktické příklady ve spojení se světovými událostmi a osobnostmi. Sedna přináší našemu kolektivnímu nevědomí poselství a zprávu, která nám má pomoci individuálně i kolektivně.
Tato eskymácká bohyně moří, severního ledového oceánu a vodní živočišné říše SEDNA, známá zradou otce, zmarem vztahu a láskou k mořím, ekologii a mořským zvířatům, zimě a chladu, dotranzitovala 27.4.2024 do znamení Blíženců ze znamení Býka, kde se nacházela od 13.5. roku 1966 s retrográdními návraty v letech 1965-1966. V Blížencích bude tranzitovat do roku 2066-67. Všichni dnes žijící lidé se narodili buď se Sednou v Beranu, kde tranzitovala od r.1865-1966, nebo se Sednou v Býku od r. 1966 až do dubna tohoto roku. Její eliptická dráha ji udržuje v jednom znamení zvěrokruhu velmi dlouhou dobu, i tisíce let, jako například ve znamení Berana. Oproti tomu ve znamení Blíženců stráví velmi krátký čas, 42 let. Proto její přechod do znamení Blíženců je velmi vzácná a unikátní astronomická i astrologická událost a zvláště, když Sedně v Inuitském mýtu byly její prsty "amputovány"!
Příběh objevení Sedny
Sedna je zvláštní svět, jehož extrémní oběžná dráha se nachází více než 45 miliard mil od Slunce, neboli více než 500 astronomických jednotek (kde jedna astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země-Slunce 93 milionů mil). Nikdy se nepřiblíží ke Slunci na méně než 80 astronomických jednotek. Jeden oběh jí trvá 10 787,1 let (někde uváděno i 11 500 let. Vzhledem k extrémní oběžné dráze se mohou údaje rozcházet), což je téměř polovina precesního cyklu, který trvá necelých 26.000 let. Ten je naší cestou kolektivní evoluce, po kterou se vyvíjíme a roste naše vědomí. V současné době se Sedna přibližuje ke Slunci, a díky blízkosti ke Slunci byla také objevena. Perihelu má dosáhnout v roce 2076, kdy bude od Slunce vzdálena jen 76 AU, což však znamená přibližně 1,5krát dále, než sahá dráha Pluta.
Sedna je mimořádné velké astronomické těleso pohybující se sluneční soustavou po velmi výstředné eliptické dráze. Pro srovnání, 248 let dlouhá oválná dráha Pluta se nachází ve vzdálenosti 30 až 50 astronomických jednotek od Slunce.
Odhadovaná teplota je -240°C. Astronomicky je Sedna planetka vnitřního Oortova oblaku, nejvzdálenějších končin Sluneční soustavy, kde došlo k jejímu zrodu. Je vedená pod katalogovým číslem 90377. Její objev byl důležitý, protože prokázal existenci Oortova oblaku, téměř prázdného prostoru mimo Kuiperův pás, jehož hranice se pravděpodobně dotýkají sousedního hvězdného systému. Sedna je zde prvním pozorovaným objektem.
Když byla na periférii ledových končin naší sluneční soustavy objevena tato vzdálená planetoida, položilo to vědcům hádanku. Zdálo se, že Sedna se ve srovnání s většinou objektů sluneční soustavy otáčí velmi pomalu a každých 20 dní dokončí jednu rotaci. Astronomové předpokládali, že tento svět má neviditelný měsíc, jehož gravitace zpomaluje otáčení Sedny. Snímky z Hubbleova vesmírného dalekohledu však neukázaly žádné známky měsíce dostatečně velkého na to, aby ovlivnil Sednu. Nová měření astronomů tuto záhadu objasnila tím, když ukázala, že Měsíc nakonec nebyl potřeba. Sedna se otáčí mnohem rychleji, než se původně předpokládalo, a to jednou kolem své osy každých 10 hodin. Tato kratší rotační perioda je typická pro planetoidy v naší sluneční soustavě a nevyžaduje žádné vnější vlivy k vysvětlení. "Vyřešili jsme případ chybějícího měsíce Sedny. Měsíc nezmizel, protože tam nikdy nebyl," řekl astronom Scott Gaudi.
dráha Sedny
Sedna se kromě své oběžné dráhy jeví mimořádně i v jiných ohledech. V první řadě je to jedna z největších známých „malých planet“ s odhadovanou velikostí 1 000 mil ve srovnání s 1 400 mil Pluta. Sedna také vykazuje neobvykle červenou barvu, která je stále nevysvětlitelná. Pro vědce však mnohé záhady Sedny zůstávají. Hlavní z nich je otázka, jak Sedna dorazila na svou vysoce eliptickou, eony dlouhou dráhu. Záhadný je původ Sedny, tak jako dalších desítek objektů na podobných excentrických drahách, které je obtížné vysvětlit. Gravitační působení planet v naší planetární soustavě je nemohlo přivést na takovéto dráhy. Nyní Lucie Jílková z Leiden Observatory v Nizozemí se svými spolupracovníky tvrdí, že s procházející hvězdou není potíž, ve skutečnosti se stala obětí: Sedna s jejími sourozenci byla cizí hvězdě ve skutečnosti odcizena, když se odvážila přiblížit příliš blízko ke Slunci.
A mnoho neobvyklostí provázelo i její objev. I když byla Sedna objevena 14. listopadu roku 2003, objev byl oficiálně oznámen až 15.3.2004. Při takových objevech nejdříve nový objekt obdrží katalogové číslo, a poté prochází zdlouhavým procesem, kdy nakonec obdrží jméno. U Sedny bylo vše jinak. Pojmenovaná byla proti všem přísným pravidlům ihned. Mezinárodní astronomická společnost je v tomto procesu velmi přísná a mohla vydat pokutu, kterou neudělila. Avšak ještě překvapivější je, že sama tato společnost následně změnila svá pravidla a od té doby ve zvláštních případech je možné nejdříve přijít se jménem. Objev Sedny také vzbudil obrovskou mediální pozornost celého světa. Objevitelé její jméno vybírali z mytologie národů žijících v oblastech blízkým zemským pólům. V úvahu připadlo jméno Sedna, což je inuitská bohyně moře. Inuitská pověst o krásné Sedně doprovázené tuleni a velrybami pochází z oblasti kanadského Labradoru.
Ve výše uvedeném jsem si povšimla velkou neobvyklost provázenou při jejím objevu , velmi výstředná eliptická dráha, nikdy se nepřiblíží Slunci, neobvykle červená barva asteroidu, stala se obětí, byla zcizena (tak jako v mýtickém příběhu), odhadovaná teplota -240°, objev prokázal existenci Oortova oblaku, jehož hranice se pravděpodobně dotýkají sousedního hvězdného systému. To vše zapadá do mytologického příběhu o Sedně.
Mytologický příběh
Dle inuitské mytologie žila Sedna poklidný život se svým starým otcem Angutou. Když vyrostla v překrásnou dívku s mnoha nápadníky, žádný se nemohl dotknout jejího hrdého srdce, jak byla pyšná na svojí krásu, k otcově mrzutosti. Nechtěla se vdát jen tak za někoho. Na jaře však poznala cizince, který měl plášť a přes hlavu kapuci a sliboval jí bohatství, pohodlí, dostatek jídla a kožešin. Tomu Sedna neodolala, cizinec ji přitahoval, cítila vzrušení a tak se vydala s cizincem přes širé moře. Když konečně dorazili do cizincova domova, zjistila, že byla oklamána. Cizinec totiž nebyl mužem, ale zakletým ptačím duchem. Domov nebyl postaven z kožešin, ale z chudých rybích kůží plných děr, kterými profukoval severní vítr. Musela se živit hnilobnými rybami, které ji přinesli ptáci. Velmi rychle zjistila, že byla obelhána. Plakala, stýskalo se jí po domově, volala a toužila po svém otci.

Po roce, když vály nad mořem teplé větry, její otec opustil svou zemi, aby ji navštívil. Když dorazil, Sedna ho prosila, aby jí vzal zpět domů z žalostných podmínek. Otec ji objal a rychle vzal na kajak, aby opustili tuto nevlídnou zemi. Když to ptačí duch zjistil, ptáci se slétli nad mořem a přivolali velkou bouři. Moře se zvedlo v obrovských vlnách a Sedna s otcem byli ve smrtelném nebezpečí. Její otec se bál o svůj život, znal sílu rozbouřeného moře se rozhodl ptákům Sednu obětovat, aby se zachránil. Zvolal na ptáka "vem si ji, je tvoje, ušetři můj život" a hodil Sednu přes palubu do rozbouřeného moře. Ta vyděšená volala na svého otce, ale marně. Snahou dostat se do bezpečí, připlavala k lodi divoce zmítající se ve vlnách, a ve smrtelném strachu se pevně chytla okraje, aby se zachránila. Její ruce na kánoi zamrzly, jak úzkostně se jí držela. Otec však vyndal sekyrku a její prsty v kloubech usekl. Sedna padala na dno moře i s useknutými prsty, které se proměnily v tuleně, mrože a velryby, kteří tak konečně zaplnili severní oceány. Bouře utichla. Sedna klesla na dno arktického oceánu, kde žije dodnes. Poznala kouzlo a moudrost hlubin. Stala se mocnou bohyní vládnoucí přílivu a odlivu, mořským živočichům. Vládne nad Adlivunom, inuitským podsvětím, kde přebývá s duchy mrtvých. Se svým otcem se nakonec usmířila a ten působí jako průvodce zesnulých duchů, kteří musí zůstat po dobu jednoho roku v Aldivunu, než budou moci jít dál.
Sedna si však nemůže bez prstů česat své dlouhé vlasy, do kterých se jí zamotávají mořští živočichové, kteří u ní před lovci hledají útočiště. Tak jako moře je Sedna nestálá a mění svou náladu. K lovcům bývá nemilosrdná, odepírá jim úlovek, odměnu z oceánu. Když je rozzlobená, vytváří prudké bouře na moři, ničí lodě. Její pohrdání lidstvem není bezdůvodné, neboť byla uvržena do mrazivého oceánu. Jen šaman Angakuk ji dokáže uklidnit, jemným rozčesáváním bolestivých uzlů a spletenců. Teprve když její smutek a bolest pomine, dokáže uvolnit štědrost moře, vydá úlovek rybářům, kteří se mohou najíst. Když inuitský lovec chytí tuleně, kápne mu do úst čerstvou vodu jako poděkování za její laskavost, že jim dovolila nakrmit jejich rodiny. Sedna ovládá rovnováhu mezi mořskými tvory, kteří chtějí žít a mezi lidmi na souši, kteří musí lovit mořské živočichy, aby přežili.