Zhruba před třemi tisíci lety, v zemědělské kultuře usazené v roztroušených pahorcích dnešní Palestiny, se odehrává bohatý příběh ze starozákonní knihy První Samuelovy, jenž vypráví o ženě jménem Hana. Hana každou noc leží po boku svého manžela a pláče kvůli nejhlubší touze svého srdce, touze po vlastním dítěti. Elkána, její muž, ji objímá, konejší a pokouší se ji utěšit. Šeptá jí do ouška, svými polibky se snaží osušit její slzy a zapřísahá ji, copak on pro ni neznamená více než synové?
Neznamená. Hana je totiž archetyp MATKY.
Tony Wolfová švýcarská analytička, spolupracovnice a pozdější celoživotní milenka C.G. Junga, definovala archetyp MATKY jako ženu, jejíž prvořadou osobnostní prioritou je blaho jejích dětí nebo těch, které má na starosti. Jde i o bezdětnou ženu, která poskytuje tu nejlepší péči v prostředí zapomenutého a opuštěného místa. Jedná se o hluboce osobní záležitost, jež souvisí s její první a nejpodstatnější prioritou. Jde o horlivou MATKU, jenž ztrácí kontakt se svým manželem a zveličuje svůj pocit důležitosti tím, že se „stává“ MATKOU pro všechny, pečuje o všechny děti, sestry, i přátele s výjimkou sebe a manžela. Její temná stránka odkrývá nezkrotnou touhu ovládat ty, které nejvíc miluje, spolu s jejím pocitem, že svou pozornost musí zaměřovat mnohem šířeji než jen ke svým nejbližším přátelům a příbuzným.
MATKA v archetypovém smyslu je skutečně mnohem větší než kterákoli fyzická matka. MATKA představuje univerzální, nadčasovou komponentu lidské duše. Vliv na náš rozvoj jakožto biologických matek může být kontaminován velikášstvím, kdy si nastávající matka sama sebe představuje jako téměř dokonalou. Je důležité vědět, že touhu po dokonalosti na svou matku přenáší také malé dítě, a ona je tudíž zároveň objektem naší touhy i terčem našich stížností, jak je vidět v každodenních příbězích.Všichni si tak nějak přejeme, abychom byli jako děti dokonale opečováváni.
