„Všemi dary obdarovaná“ byla podle starých Řeků Pandora, nejkrásnější žena, která kdy byla stvořena. Byla kolektivním dílem bohů v čele se Zeusem (Jupiterem), obdařena krásnou postavou, hlasem, půvabem i strastnou touhou a trýzní, jež stravuje údy. Zdá se, že byla doslova uměleckým dílem znamení Vah. Každé mužské srdce by zaplesalo. Obdařena však také byla zlatou skříňkou, jejíž víko pootevřela ze zvědavosti Epiméthea, přes všechna varování a rady jeho bratra Prométhea. Se svištěním, kvílením a nářkem vylétly tak do celého světa nemoci, bolesti, bída a strasti, i smrt. Zlo, jež lidstvo doposud nepoznalo. Pandora se polekala a víko rychle zase přiklopila. Vše zlé ze schránky vyletělo, jen co se ven nedostalo, byla naděje. Jak příznačné právě dnešním volebním dům "ve jménu naděje".
Jenže „triky a powery parmazán, chleba je už namazán a řekni mi ty jámo, zdalipak byl účel, abych sem zahučel…“. Není Pandora jako Pandora! Otevřela Pandora Papers pro lidstvo naději? Černá Luna v Blížencích se Severním lunárním uzlem konfrontují mocné skrze novinářské informace, zprávy, únik utajovaných dokumentů, ukazují směr.
