Podzimní rovnodennost

Vítej podzime!

Se vstupem Slunce do znamení Vah 23.9. ve 3:55 minut našeho času nastává podzimní rovnodennost a začíná astronomický podzim. Je to rovnovážný stav, který symbolizuje rovnováhu znamení Vah, kdy je délka noci a dne vyvážená a obě části dne trvají přibližně stejnou dobu. Slunce je přesně na světovém rovníku, přechází ze severní polokoule na jižní. Sluneční záření dopadá kolmo na zemskou osu rotace a má nulovou deklinaci. Sluneční kotouč se tedy nachází přesně na světovém rovníku. Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Den je dlouhý jako noc.

Určení přesného okamžiku astronomické rovnodennosti nebylo v silách našich prapředků. Geniálním vynálezem člověka však bylo sledování postupu konce stínu během denního putování Slunce po obloze. Byl tak vynalezen "gnómon", nástroj umožňující mimo jiné stanovit den astronomické rovnodennosti. Tyč, zaražená kolmo do země, na ni vrhá stín. Denní pohyb konce stínu vytváří vždy hyperbolu, s výjimkou jediného dne. Právě během rovnodennosti, kdy Slunce překračuje nebeský rovník, vytváří konec stínu přímou stopu. Gnómon patří k největším lidským objevům v rámci měření času a určování kalendáře. Umožnil přesnější orientaci v čase i prostoru. Stopy stínu vrcholu gnómonu opisují v průběhu dne a roku hyperboly, které jsou nejprohnutější o slunovratech. Postupně se každým dalším dnem vyrovnávají až k přímce během rovnodennosti. Uměli určovat rovnodennost podle přímé stopy stínu již staří Egypťané či Keltové. Později byl stín gnómonu nahrazen slunečními paprsky ukazujícími čas např. na podlaze v temné místnosti chrámu. Pokud lidé den rovnodennosti dopočítali od slunovratu půlením cyklu mezi nimi, zmýlili se o dva až tři dny. Uvedené stanovení dne rovnodennosti bylo jednoduché ale stále nepřesné. Určený den se lišil zhruba o dva až tři dny vůči astronomické rovnodennosti. Spisovatel Zdeněk Ministr ve svých knihách takto stanovenou rovnodennost označuje jako neolitickou rovnodennost, která odpovídá deklinaci Slunce +3/4 stupně. Metoda neolitické rovnodennosti byla například použita při rovnodenostní orientaci chodby egyptského chrámu v Abú Simbelu (cca. 1250 př.n.l.). Slunce dvakrát v roce osvítilo čtyři egyptská božstva na konci 65 m chodby až den či dva po jarní rovnodennosti. Spíše než o nepřesnost stavitelů se může jednat o zaměření na neolitickou rovnodennost.

V lidových zvycích obvykle nenajdeme žádné zvláštní oslavy podzimní rovnodennosti. Je to proto, že většinou splynuly se slavnostmi poděkování za úrodu, jako jsou například hody nebo vinobraní. Je to čas hojnosti, protože ne všechno, co se urodilo, je možné uchovat přes zimu – podzimní oslavy se proto tradičně spojují s dobrým jídlem a pitím. Naproti tomu v čarodějnické tradici má podzimní rovnodennost velký význam. Spojuje se s legendou o sestupu bohyně do podsvětí. Tento mýtus se v různých podobách objevuje v mnoha starověkých kulturách a vždy má společné jedno – bohyně musí strávit kvůli nevýhodnému sňatku jistou část roka v podsvětí a proto pak na zemi nic neroste. Jistě si domyslíte, že jde o zimní období.

Na zimu se nyní nejvíce připravuje lesní zvěř, ale i pro nás je to období sběru přírodního bohatství, jako jsou šípky, trnky, jeřabiny nebo plody černého bezu, na loukách dokvétají poslední divoké byliny, jako nať vřesu, kontryhel, či světlík lékařský, v sadech dozrávají jabloně nebo hrušně.

Nastává čas sklizně úrody, milovníků hojnosti, vytváření zásob na zimu, kdy příroda ukáže svá barevná kouzla padajících listů a plodů, postupně utichá, je zamlklá, pokojná. Je to svátek mezi světlem a tmou, hojností a hladem, životem a smrtí. Ale nemusíme být hned smutní z plískanic, neboť příroda nás připravuje postupně. Má totiž 6 ročních období a jedno z nich je předjaří a to druhé podletí známé jako babí léto, které láká svými barevnými přírodními scenériemi od teplé žluté, po hnědou, oranžovou až červenou k čilému turistickému ruchu. Dny bývají ještě teplé a prosluněné.

Pavella